Při terapii všech druhů narušené komunikační schopnosti klinický logoped používá kombinaci různých principů, technik, postupů, strategií, prostředků tak, aby terapie byla co nejefektivnější a plně respektovala individualitu klienta a jeho socioekonomické zázemí. Metody logopedické terapie rozdělujeme na: stimulující nerozvinuté a opožděné řečové funkce, korigující vadné řečové funkce a reedukující zdánlivě ztracené či dezintegrované řečové funkce. Cílem terapie narušených komunikačních schopností je eliminace, zmírnění, případně jejich úplné překonání. V nejtěžších případech je nutné vyvíjet snahu o prolomení komunikační bariéry (nastavení alternativní či augmentativní komunikace).